Totální epos o Radoušovi
Ami
Přátelé tenhle příběh se skutečně stal
Dmi
A není to žádnej nesmysl
G
Já sám jsem byl u toho
F E
Prostřednictvím knížky
Tenkrát v tom roce nula a něco
Když vítr trk a voda foukala
Jó blízko plzeňskýho dohledu
Stál hrad a sova houkala

Radyní ten hrad dávno zove se
A sám Radouš byl hradním pánem
Měl oslí uši, na krku amulet
A strašně se bál bouřky
Ami G
Radouši můj ozvi se
Ami G
Radouši můj vrať knihu kouzel
Ami G
Radouši můj ozvi se
F E Ami
Jsem z toho smutnej - moc, moc, moc smutnej

Vidím přátelé, že se smějete
Myslíte - ten si dělá šoufky
Tenhle příběh se skutečně stal
A kdyby ne, tak bych to nemoh zpívat
On nebyl vůbec žádnej krasavec
To dá rozum, měl oslí uši
Se kterýma se kdysi narodil
A který do smrti nosil

Zato měl knihu temných pravidel a čar
Tu vyfouk jednou pocestnýmu
Tím pádem armádu trpaslíků
A ti mu splnili každé přání

Vidím, že mně to všichni věříte
A to je velmi velmi dobře
Protože tahle poslední sloka bude strašlivá
Amulet držel ho při životě
Což ke svý škodě ovšem nevěděl
Situaci stěžovalo i to
Že byl děsně roztržitej
Jednou za bouře blesky práskaly
Ten trouba zalez do sklepení
A jak si to ve spěchu štrádoval
Řetízek přetrh blesk ho dostal
a na místě zařval

A to je konec týhle smutný pověsti
Ze který plyne jasný ponaučení
Že když se sejde hnus a samota
Je to k nevydržení ou yes

Legenda o Bártovi
C Dmi F C
Že v kostele visí zvony, to každej ví
Ale jaký vlastně mají jména málokdo tuší
A já vám o tom zazpívám smutnou písničku
O tom, že jako těla mají možná i duši

Mají i duši Ami, F, C, G

Tak třeba starej Bartoloměj ve věži na náměstí
Byl slyšet v klidných dobách, oznamoval i neštěstí
Když zvonil všichni říkali - hele Bárta mluví
Měli ho všichni rádi a on měl rád je

A on je měl rád

Když měl čas tak i čaroval v druziovských lesích
Nebo si jen tak povídal s Marií i s Annou
A samozřejmě s Václavem, věrným kamarádem
Možná ho brali jako tátu a možná, že vůbec ne

Možná že vůbec ne (a já věřím že jo)

A jak už to v životě chodí i on jednou zemřel
Našli ho dole pod zvonicí - kostel celej shořel
I když roztavil, jeho duše zůstala
Ze zbytků zvonař ulil novej a on zvoní dál

A on zvoní dál, možná je zvonů král

Slon v porcelánu
Ami G C E
Slon má lesklý karavan
A zní jak píseň labutí - známá
V kytici náruč tvou
Se měj a pozpátku si hrej - na hrách
Ami C G
Kvalitně vyjádřit nesplete se
Zdůraznil uvítal netřese se
Z projevu agrese nemele se
Zahájil vážíme nesměje se

Ryk zastydl v nás
Proč jenom každý propan butan
Kol za?até sekery
Zvon zní a troskách krásně spí - jak mník

Smutný duch
aneb
co zavinily nešťastné odpustky
C Ami F G
Na plzeňskej věži odbily hodiny
Nebylo to vždycky, dělal to ponocnej
Jih, sever a východ nebyl žádnej problém
Jen na západní straně nikdy netroubil
On se bál, strašně se bál

A v Saský ulici nad korbílkem truňku
Prohlásil jeden chasník zcela nečekaně
Já na tu věž půjdu, trubku s sebou vezmu
A na západní straně spustím pěknej kravál
A nebudu se bát, nikoho a ničeho

No a jak jim slíbil, tak taky udělal
Na západní straně rázně zatroubil
A hle, na hřbitově, co byl kol tý věže
Viděl bílej přízrak, jak na něj zdola mává
A on se nebál, vůbec neměl strach

Odpustek se našel v průjezdě domu Dlouhých
Čímž vysvobozena byla duše neš?astníka
Chasník to řek ponocnýmu, kterej z toho ale neměl žádnou radost
Dy? z toho měl živnost, byla to rarita
O který věděl a kterou udržoval (byl to zlej ponocnej)
A jednou skočil dolů, nikdo nevěděl proč

Vodnická písnička
Ami G Ami C G Ami
Každej zná český vodníky, jsou to zelený klucí
Ami G Ami C G Ami
Bydlí většinou pod vodou, v noci se brouzdaj v rákosí
Ami Dmi G Ami Dmi G
Některý jsou hodný, některý zlobí a některý jsou oškliví
Ami Dmi G Ami G
Ten vodník o kterým Vám teďka zazpívám je celkem přijatelnej

Ve statku ve Zruči u Plzně bydlel sedlák Kašpar
Měl tůze krásnou dceru, byla v letech, provdat ji musel
Ale ona Víta vzíti si nechtěla, líbil se jí chudý Jarolím
Rgino, Regino, ty jsi tomu dala teď se musíš rozhodnout
F C G C F C G Ami
Óóó život už je takovej - je to tak

Regina byla zoufalá, šla na procházku k Drahotínu
U vody tiše seděla, žába skřehotala na leknínu
Kde se vzal tu se vzal stál u ní vodník z kapsy mu koukala štika
Poslyš Regino, já o tobě všechno vím, pojď se mnou bydlet do rybníka

Jarolím byl celej zoufalej, chodil jak tělo bez duše
Kam se jen jeho láska poděla netušil on, Vít ani Kašpar
Humnama šílený vyrazil do polí, došel na hráz Drahotína
Kde se vzal tu se vzal stál u něj vodník:"Jarolíme, ty kluku, já ti pomohu"

Óóó život už je takovej - je to tak

Regina žije v hlubině, hlídá mi mé hrnečky
Jestli chceš pojď hned se mnou, máme dnes k obědu slanečky
Jarolím se dvakrát nerozmýšlel a vzal to rovnou s rozběhem
Svou dívku pod vodou skutečně našel - alespoň si to do smrti myslel

Čtyřkilová
C G Ami C G Ami
Já jdu chytat ryby, věřte, věřte lidi
C G Ami E
Já jdu chytat ryby, to se mám

Mám v tom velkou praxi, no čtyři roky, no
Mám v tom velkou praxi, to se mám
F E F E
Chytím já si kapra, no čtyřkilovýho
F E Dmi Ami E
Napřed ho usmažím a pak ho upeču

A tak jsem chytal ryby, pad na to celej den
A pak přišli lidi, přišli sem

A vzali mi kapra, no čtyřkilovýho
Vzali a upekli - nic nemám

A tak jsem vytáh kudlu, pěkně vostřenou
No my cikáni nosíme ji vždycky při sebou

A teď sedím v lochu, no čtyři roky, no
Kudlu tu mi vzali - nic nemám

Legenda
o lochotínském poustevníkovi
D C
Na Lochotíně žil kdys poustevník
G D
Nikdo nevěděl odkud se vzal
Jednoho dne přijel prostě
Do jeskyňky svý bágly dal
Zamlada byl slavnej loupežník
Svý hříchy si tu odčinit chtěl

Loupil a krad, nikdy neměl dost
Pak sousedi se domluvili
Zapálili tvrz, chasu pobili
Jen se synáčkem chodbou prch
Na vychování potom ho dal
Aby už o něm víc neslyšel

Za mnoho let byly v Plzni turnaje
Jak to tehdá bylo zvykem
Na koních se bojovalo
Při nich vyznamenal se mladej rytíř
Žádaná nuda, hned zamiloval se
do dcery pána křimickýho

Ten o tom nechtěl ani slyšet
Že prej nemá rod, a? táhne pryč
Až ho bude mít, pak uvidí se
možná pak dceru mu i dá
Tak rytíř odjel k poustevníkovi
lidi říkali, ten poradí

Poustevník fakt poradil mu
No aby ne, dy? to byl jeho syn
Po dlouhý době se zas objímali
Pak do Prahy rytíř musel jet
Proti královi se kuly úklady
Poustevník to věděl za svejch cest
A nakonec to dobře dopadlo
Rytíř královi hodně pomoh
Ten na oplátku vrátil všechnu čest
Křimickou pannu vzít si moh
A poustevník dál žil ve svý jeskyni
Až jednoho dne zmizel on i jeho bágly

Vysvobozená slečna
Emi C
V Klotzově domu na rohu náměstí
Emi F Emi
Zemřela dcera - na máry dána
Emi C
To číslo 6 je číslo popisný
Emi F Emi
Kdybyste to někdo náhodou nevěděl
Ami G Ami
Zemřela dcera tam, na máry dána
G Ami F G
A všichni chodili a svíčky zapalovali
Měla jen šestnáct let, byla jak ibišku květ
A všichni chasníci z náměstí o ni stáli
Emi
A ji milovali

Vždy? byla jak tuřín, všichni tvrdili
V tom musí bejt nějaký čáry
Doktoři tenkrát nic moc neznali
Co je roentgen nevěděli

A tak netušili, že lidský ledviny mají určitý symptómy
A po těch se nemoc pozná
Za to může ďábel poudala kartářka, dříve bylinkářka
A sáhla na svůj křížek a pomodlila se

Dívka ta ale nebyla bez viny
V hrobě neměla pokoje
Stará služka Purgl viděla divy
Když neviditelná ruka všechno rozhazovala
Šla do drogérie, koupila tam svíce

Je zapálila, ale až v kostele
A stalo se znamení, měla i slyšení
Jdi domů služko, už je to vyřízený
A nějaká ruka ji pohladila - po vousech

Karel
Ami C Ami C Ami C E
Karel se koupe v ocelové zdviži chromovaných nočníků
Nevěřím v tebe Karel mě zebe poskakuju v kolečku
Ami Dmi G E
A to jsem já, a to jsi ty, a to je ta - co nepřemýšlí
F G F Ami E
Já se zamotám a nebudu v tom sám
Záludný hřebec maže se pryží Karel se zas nelíbí
Mlátíme tchoře Karel se směje sjednoceni v rozchodu

Balada o pošahaném andělíčkovi
C Dmi G C
U svatýho Bartoloměje, teď už se vůbec nic neděje
Ami F G C
Ve středověku to bylo jiný, vždyť žili taky jiný lidi
A měli jiný starosti a taky jiný radosti
A jinou mentalitu a jinou brutalitu
A mámy děti strašívali čertem nebo bílou paní
kulhavou klekánicí, všechno bylo jiný
Jen pověsti přetrvali o podivných věcích
o podivných postavách za měsíčních nocí
I v Plzni takový místo je, chodíme všichni kolem něj
To když nám smůla dupe na paty, to když nám není hej
Tak pohladíme andělíčka na mříži Olivetské hory
"andělíčku můj strážníčku" mě smutek trochu bolí
A kdysi sem lidé putovali z bavor dokonce z rakous
prý se tu uzdravovali, říkal jeden francouz
Kdo tam koště položil, nežidů se zbavil
Kdo tam berlu postavil, dokonce sám chodil
A kdo odtamtud něco vzal, se zlou se potázal
kdo berlu, nic moc nekoukal, raději se odbelhal
A stříbrný andělíček na starý mříži
se na nás trochu šklebí, co je pravda to jen on ví

O Kozinovi
Ami G C E
Lomikare, Lomikare, co jsi to jen udělal
Ami G C E
Ty jeden uličníku Kozinu jsi popravit dal
Ami G C E Ami G C E
To se ti nemusí vyplatit, za jeho smrt musíš zaplatit - a hned
Ami G C E
Helou, helou, helou nazdar v pekle
Ami G C E
Helou, helou, helou do roka a do dne
F E Ami
Lomikare ty, bezbožníku proč to děláš
G F Ami
Vždyť na slamníku ty jsi nikdá neležel

Honza Sladkej Kozina byl slavnej vůdce sedláků
Měl psa, na hlavě setsona, vlašku spoustu mindráků
To se musí někde projevit, u něho konkrétně on chtěl víc a už nic
Helou, tak už to chodí
Helou, kdo chce víc ten škodí
Honzo, Honzo ty naivní blázne měls to vědět, že to vždycky vázne
Na prostých lidech a ti většinou zklamou

Tak bul téra chycen a posléze oběšen
V místech, co se dnes dělá pivo - každý byl vyděšen
S jeho kostmi vítr rok si hrál
Lomikar v Trhanově se jen smál - bláha
Helou, do roka a do dne
Helou, nazdar Lomikare
Tak to vidíš, už jsme tady oba, kde je radost
A kde je zloba a kde je pravda, kdo z nás ji má

Chytrý mnich
Ve františkánském kostele
Ami E Ami
Ve františkánském kostele
C G Ami
vstal jednou mnich z postele
Ami C G E
Nechtělo se mu spát a nechtěl flámovat
Ami E Ami
Tak se rozhod, že noc stráví v modlitbách
Nechal se tam sám zavřít, měl odvahu, bibli a už nic
Najednou o sakristie bouchly dveře
a kněz duch šel sloužit mši

Jednou totiž přijímal tělo páně po snídani
Ami F C G
A to se nesmí, to se nedělá, to se nesmí ... nesmí se to

Bratři o tom nic nevěděli tudíž mu radu dát nemohli
Milý brachu pomoz mu sám, zašeptal mu kvadrián
A tak se tam nechal zavřít zas
Když duch kněz začal sloužit mši
Milý brach mu dělal ministranta
A to byla ta správná trefa, teď už měl v hrobě klid
Kněz mu děkoval a byl pryč

Mystická Plzeň
D G
Plzeň je tu, plná obrazů
Všichni tu jsou, co tu žili
Chodí si tu po ulici
Smějou se nám všem do očí

Schiebl je tu, Hruška taky
Macháček a Rous, Láďa Lábek
Chodí si tu po ulici
Smějou se nám všem do očí