Balada o pošahaném andělíčkovi

U svatýho Bartoloměje, teď už se vůbec nic neděje
Ve středověku to bylo jiný, vždyť žili taky jiný lidi
A měli jiný starosti a taky jiný radosti
A jinou mentalitu a jinou brutalitu
A mámy děti strašívali čertem nebo bílou paní
kulhavou klekánicí, všechno bylo jiný
Jen pověsti přetrvali o podivných věcích
o podivných postavách za měsíčních nocí

I v Plzni takový místo je, chodíme všichni kolem něj
To když nám smůla dupe na paty, to když nám není hej
Tak pohladíme andělíčka na mříži Olivetské hory
"andělíčku můj strážníčku" mě smutek trochu bolí

A kdysi sem lidé putovali z bavor dokonce z Rakous
prý se tu uzdravovali, říkal jeden francouz
Kdo tam koště položil, nežidů se zbavil
Kdo tam berlu postavil, dokonce sám chodil
A kdo odtamtud něco vzal, se zlou se potázal
kdo berlu, nic moc nekoukal, raději se odbelhal
A stříbrný andělíček na starý mříži
se na nás trochu šklebí, co je pravda to jen on ví