Pravdivá pověst o bitvě pod Hůrkou B F B F Deset tisíc let a možná ještě víc Ami Dmi G C se nic nedělo u Plzně a byl tu pořád klid B F B F Pak v dálce vidno jezdce a v jejich čele Plzen Ami Dmi G C Ve voku velkou slzu a říká: "to je moje zem" B A všichni brečí - jako želvy C F V Plzenci na hradišti A byla válka lidi se prali, čech s bavorákem se neměli rádi Kopí a meče v lítém boji praskaly jak para ořechy Ale češí přednost měli - smysl pro srandu tu němci neměli A tak jednou při koupeli vzali jim šaty, pak je pobili A oni řvali - jako hadi V Plzenci na hradišti Plzeňácí se radovali a hned bohu za to děkovali A aby vděčnost prokázali zase po čase trochu pracovali Od těch dob stojí tam velikej kulatej stan A až jednou půjdete kolem vzpomeňte na to, co jsem tu zpíval Jak plzeňáci bojovali a slávu Plzně budovali V Plzenci na hradišti Totální epos o Radoušovi Ami Přátelé tenhle příběh se skutečně stal Dmi A není to žádnej nesmysl G Já sám jsem byl u toho F E Prostřednictvím knížky Tenkrát v tom roce nula a něco Když vítr trk a voda foukala Jó blízko plzeňskýho dohledu Stál hrad a sova houkala Radyní ten hrad dávno zove se A sám Radouš byl hradním pánem Měl oslí uši, na krku amulet A strašně se bál bouřky Ami G Radouši můj ozvi se Ami G Radouši můj vrať knihu kouzel Ami G Radouši můj ozvi se F E Ami Jsem z toho smutnej - moc, moc, moc smutnej Vidím přátelé, že se smějete Myslíte - ten si dělá šoufky Tenhle příběh se skutečně stal A kdyby ne, tak bych to nemoh zpívat On nebyl vůbec žádnej krasavec To dá rozum, měl oslí uši Se kterýma se kdysi narodil A který do smrti nosil Zato měl knihu temných pravidel a čar Tu vyfouk jednou pocestnýmu Tím pádem armádu trpaslíků A ti mu splnili každé přání Vidím, že mně to všichni věříte A to je velmi velmi dobře Protože tahle poslední sloka bude strašlivá Amulet držel ho při životě Což ke svý škodě ovšem nevěděl Situaci stěžovalo i to Že byl děsně roztržitej Jednou za bouře blesky práskaly Ten trouba zalez do sklepení A jak si to ve spěchu štrádoval Řetízek přetrh blesk ho dostal a na místě zařval A to je konec týhle smutný pověsti Ze který plyne jasný ponaučení Že když se sejde hnus a samota Je to k nevydržení ou yes Legenda o Bártovi C Dmi F C Že v kostele visí zvony, to každej ví Ale jaký vlastně mají jména málokdo tuší A já vám o tom zazpívám smutnou písničku O tom, že jako těla mají možná i duši Mají i duši Ami, F, C, G Tak třeba starej Bartoloměj ve věži na náměstí Byl slyšet v klidných dobách, oznamoval i neštěstí Když zvonil všichni říkali - hele Bárta mluví Měli ho všichni rádi a on měl rád je A on je měl rád Když měl čas tak i čaroval v druziovských lesích Nebo si jen tak povídal s Marií i s Annou A samozřejmě s Václavem, věrným kamarádem Možná ho brali jako tátu a možná, že vůbec ne Možná že vůbec ne (a já věřím že jo) A jak už to v životě chodí i on jednou zemřel Našli ho dole pod zvonicí - kostel celej shořel I když roztavil, jeho duše zůstala Ze zbytků zvonař ulil novej a on zvoní dál A on zvoní dál, možná je zvonů král Slon v porcelánu Ami G C E Slon má lesklý karavan A zní jak píseň labutí - známá V kytici náruč tvou Se měj a pozpátku si hrej - na hrách Ami C G Kvalitně vyjádřit nesplete se Zdůraznil uvítal netřese se Z projevu agrese nemele se Zahájil vážíme nesměje se Ryk zastydl v nás Proč jenom každý propan butan Kol za?até sekery Zvon zní a troskách krásně spí - jak mník Smutný duch aneb co zavinily nešťastné odpustky C Ami F G Na plzeňskej věži odbily hodiny Nebylo to vždycky, dělal to ponocnej Jih, sever a východ nebyl žádnej problém Jen na západní straně nikdy netroubil On se bál, strašně se bál A v Saský ulici nad korbílkem truňku Prohlásil jeden chasník zcela nečekaně Já na tu věž půjdu, trubku s sebou vezmu A na západní straně spustím pěknej kravál A nebudu se bát, nikoho a ničeho No a jak jim slíbil, tak taky udělal Na západní straně rázně zatroubil A hle, na hřbitově, co byl kol tý věže Viděl bílej přízrak, jak na něj zdola mává A on se nebál, vůbec neměl strach Odpustek se našel v průjezdě domu Dlouhých Čímž vysvobozena byla duše neš?astníka Chasník to řek ponocnýmu, kterej z toho ale neměl žádnou radost Dy? z toho měl živnost, byla to rarita O který věděl a kterou udržoval (byl to zlej ponocnej) A jednou skočil dolů, nikdo nevěděl proč Vodnická písnička Ami G Ami C G Ami Každej zná český vodníky, jsou to zelený klucí Ami G Ami C G Ami Bydlí většinou pod vodou, v noci se brouzdaj v rákosí Ami Dmi G Ami Dmi G Některý jsou hodný, některý zlobí a některý jsou oškliví Ami Dmi G Ami G Ten vodník o kterým Vám teďka zazpívám je celkem přijatelnej Ve statku ve Zruči u Plzně bydlel sedlák Kašpar Měl tůze krásnou dceru, byla v letech, provdat ji musel Ale ona Víta vzíti si nechtěla, líbil se jí chudý Jarolím Rgino, Regino, ty jsi tomu dala teď se musíš rozhodnout F C G C F C G Ami Óóó život už je takovej - je to tak Regina byla zoufalá, šla na procházku k Drahotínu U vody tiše seděla, žába skřehotala na leknínu Kde se vzal tu se vzal stál u ní vodník z kapsy mu koukala štika Poslyš Regino, já o tobě všechno vím, pojď se mnou bydlet do rybníka Jarolím byl celej zoufalej, chodil jak tělo bez duše Kam se jen jeho láska poděla netušil on, Vít ani Kašpar Humnama šílený vyrazil do polí, došel na hráz Drahotína Kde se vzal tu se vzal stál u něj vodník:"Jarolíme, ty kluku, já ti pomohu" Óóó život už je takovej - je to tak Regina žije v hlubině, hlídá mi mé hrnečky Jestli chceš pojď hned se mnou, máme dnes k obědu slanečky Jarolím se dvakrát nerozmýšlel a vzal to rovnou s rozběhem Svou dívku pod vodou skutečně našel - alespoň si to do smrti myslel Čtyřkilová C G Ami C G Ami Já jdu chytat ryby, věřte, věřte lidi C G Ami E Já jdu chytat ryby, to se mám Mám v tom velkou praxi, no čtyři roky, no Mám v tom velkou praxi, to se mám F E F E Chytím já si kapra, no čtyřkilovýho F E Dmi Ami E Napřed ho usmažím a pak ho upeču A tak jsem chytal ryby, pad na to celej den A pak přišli lidi, přišli sem A vzali mi kapra, no čtyřkilovýho Vzali a upekli - nic nemám A tak jsem vytáh kudlu, pěkně vostřenou No my cikáni nosíme ji vždycky při sebou A teď sedím v lochu, no čtyři roky, no Kudlu tu mi vzali - nic nemám Legenda o lochotínském poustevníkovi D C Na Lochotíně žil kdys poustevník G D Nikdo nevěděl odkud se vzal Jednoho dne přijel prostě Do jeskyňky svý bágly dal Zamlada byl slavnej loupežník Svý hříchy si tu odčinit chtěl Loupil a krad, nikdy neměl dost Pak sousedi se domluvili Zapálili tvrz, chasu pobili Jen se synáčkem chodbou prch Na vychování potom ho dal Aby už o něm víc neslyšel Za mnoho let byly v Plzni turnaje Jak to tehdá bylo zvykem Na koních se bojovalo Při nich vyznamenal se mladej rytíř Žádaná nuda, hned zamiloval se do dcery pána křimickýho Ten o tom nechtěl ani slyšet Že prej nemá rod, a? táhne pryč Až ho bude mít, pak uvidí se možná pak dceru mu i dá Tak rytíř odjel k poustevníkovi lidi říkali, ten poradí Poustevník fakt poradil mu No aby ne, dy? to byl jeho syn Po dlouhý době se zas objímali Pak do Prahy rytíř musel jet Proti královi se kuly úklady Poustevník to věděl za svejch cest A nakonec to dobře dopadlo Rytíř královi hodně pomoh Ten na oplátku vrátil všechnu čest Křimickou pannu vzít si moh A poustevník dál žil ve svý jeskyni Až jednoho dne zmizel on i jeho bágly Vysvobozená slečna Emi C V Klotzově domu na rohu náměstí Emi F Emi Zemřela dcera - na máry dána Emi C To číslo 6 je číslo popisný Emi F Emi Kdybyste to někdo náhodou nevěděl Ami G Ami Zemřela dcera tam, na máry dána G Ami F G A všichni chodili a svíčky zapalovali Měla jen šestnáct let, byla jak ibišku květ A všichni chasníci z náměstí o ni stáli Emi A ji milovali Vždy? byla jak tuřín, všichni tvrdili V tom musí bejt nějaký čáry Doktoři tenkrát nic moc neznali Co je roentgen nevěděli A tak netušili, že lidský ledviny mají určitý symptómy A po těch se nemoc pozná Za to může ďábel poudala kartářka, dříve bylinkářka A sáhla na svůj křížek a pomodlila se Dívka ta ale nebyla bez viny V hrobě neměla pokoje Stará služka Purgl viděla divy Když neviditelná ruka všechno rozhazovala Šla do drogérie, koupila tam svíce Je zapálila, ale až v kostele A stalo se znamení, měla i slyšení Jdi domů služko, už je to vyřízený A nějaká ruka ji pohladila - po vousech Karel Ami C Ami C Ami C E Karel se koupe v ocelové zdviži chromovaných nočníků Nevěřím v tebe Karel mě zebe poskakuju v kolečku Ami Dmi G E A to jsem já, a to jsi ty, a to je ta - co nepřemýšlí F G F Ami E Já se zamotám a nebudu v tom sám Záludný hřebec maže se pryží Karel se zas nelíbí Mlátíme tchoře Karel se směje sjednoceni v rozchodu Balada o pošahaném andělíčkovi C Dmi G C U svatýho Bartoloměje, teď už se vůbec nic neděje Ami F G C Ve středověku to bylo jiný, vždyť žili taky jiný lidi A měli jiný starosti a taky jiný radosti A jinou mentalitu a jinou brutalitu A mámy děti strašívali čertem nebo bílou paní kulhavou klekánicí, všechno bylo jiný Jen pověsti přetrvali o podivných věcích o podivných postavách za měsíčních nocí I v Plzni takový místo je, chodíme všichni kolem něj To když nám smůla dupe na paty, to když nám není hej Tak pohladíme andělíčka na mříži Olivetské hory "andělíčku můj strážníčku" mě smutek trochu bolí A kdysi sem lidé putovali z bavor dokonce z rakous prý se tu uzdravovali, říkal jeden francouz Kdo tam koště položil, nežidů se zbavil Kdo tam berlu postavil, dokonce sám chodil A kdo odtamtud něco vzal, se zlou se potázal kdo berlu, nic moc nekoukal, raději se odbelhal A stříbrný andělíček na starý mříži se na nás trochu šklebí, co je pravda to jen on ví O Kozinovi Ami G C E Lomikare, Lomikare, co jsi to jen udělal Ami G C E Ty jeden uličníku Kozinu jsi popravit dal Ami G C E Ami G C E To se ti nemusí vyplatit, za jeho smrt musíš zaplatit - a hned Ami G C E Helou, helou, helou nazdar v pekle Ami G C E Helou, helou, helou do roka a do dne F E Ami Lomikare ty, bezbožníku proč to děláš G F Ami Vždyť na slamníku ty jsi nikdá neležel Honza Sladkej Kozina byl slavnej vůdce sedláků Měl psa, na hlavě setsona, vlašku spoustu mindráků To se musí někde projevit, u něho konkrétně on chtěl víc a už nic Helou, tak už to chodí Helou, kdo chce víc ten škodí Honzo, Honzo ty naivní blázne měls to vědět, že to vždycky vázne Na prostých lidech a ti většinou zklamou Tak bul téra chycen a posléze oběšen V místech, co se dnes dělá pivo - každý byl vyděšen S jeho kostmi vítr rok si hrál Lomikar v Trhanově se jen smál - bláha Helou, do roka a do dne Helou, nazdar Lomikare Tak to vidíš, už jsme tady oba, kde je radost A kde je zloba a kde je pravda, kdo z nás ji má Chytrý mnich Ve františkánském kostele Ami E Ami Ve františkánském kostele C G Ami vstal jednou mnich z postele Ami C G E Nechtělo se mu spát a nechtěl flámovat Ami E Ami Tak se rozhod, že noc stráví v modlitbách Nechal se tam sám zavřít, měl odvahu, bibli a už nic Najednou o sakristie bouchly dveře a kněz duch šel sloužit mši Jednou totiž přijímal tělo páně po snídani Ami F C G A to se nesmí, to se nedělá, to se nesmí ... nesmí se to Bratři o tom nic nevěděli tudíž mu radu dát nemohli Milý brachu pomoz mu sám, zašeptal mu kvadrián A tak se tam nechal zavřít zas Když duch kněz začal sloužit mši Milý brach mu dělal ministranta A to byla ta správná trefa, teď už měl v hrobě klid Kněz mu děkoval a byl pryč Mystická Plzeň D G Plzeň je tu, plná obrazů Všichni tu jsou, co tu žili Chodí si tu po ulici Smějou se nám všem do očí Schiebl je tu, Hruška taky Macháček a Rous, Láďa Lábek Chodí si tu po ulici Smějou se nám všem do očí