Koncert Démophobie v čajovně Inspirace ve Strakonicích (21.12.2005)
Začátky bývají těžké (a to skoro všechny), a tak se zatím prokoušu úvodem popisu koncertu slovutné Démophobie ve městě dud a dvou rovných náměstí.
Už před dvěma měsíci a nějakými dny jsem dostal nápad pozvat opět Dému a Michala k nám do Strakonic. Nastal ale malý problém, naše dosavadní herní místo na hradě se stěhuje do bývalé nemocnice a tím pádem všechny akce ať se dějí, kde chtějí, no co naplat. Déma mi špitl na koncertu Znouze, že by nebyla špatná vinárna na hradě. Vzal jsem CD Démophobie, pár fotek a vyrazil na místo, paní vedoucí byla pro, ale mělo to jeden háček, bylo už domluvené datum 21.12 a ve vinárně v ten čas prý bude vládnout koule ze zrcátek a dupat tancechtivé nohy v rytmu nejnovějších hitů disco. Vinárnu teda škrtám a čekám, až ke mně dorazí myšlenka na plán B. Další den jsem si v oblíbené čajovně dával své oblíbené Tee a řekl jsem si, proč ne zrovna tady. Čajový mužíček Simon po mém návrhu chvilku dumal či snad mikromeditoval, nakonec kývl na souhlas a plány se mohly roztáčet.
Venca 21, náš mistr grafik a pořadatel, vyrobil letáčky a plakáty s panem Corelem a slavnostně předal, mělo to malinkatý háček, zapomněl tam napsat, od kdy to je. Ale co, svět se nezboří a fixy přece mám. Po úspěšném vypsání fixy se na propagačním materiálu zjevilo, že koncert bude od půl osmý. Aby zmatků nebylo málo, přidal jsem jeden záměrný, někam jsem napsal, že začátek je od sedmi a někam zase až od půl osmý, zkrátka když Vánoce, tak pořádný.
Následovaly reklamy v různých plátcích a v naší malé strakonické TV a nezbylo nic, než čekat na den soudný.

Konečně padlo slavné datum, k radosti našeho grafika, a já zapíchl práci o něco dříve, abych se řádně nachystal, umyl, zasypal a těšil. Vklouzl jsem do čajovny jako krysa už po páté hodině, obhlédl situaci a pomalu srkal své oblíbené Maté rancho. Před šestou hodinou se mnou něco vibruje, ha, volá Déma, že jsou kdesi u Kauflandu, a tak mu trochu popisuji cestu a vybíhám skrze recepci hotelu, kde se čajovna nachází, ven a vyhlížím plechového oře. Sláva, už jedou, už jedou, Déma mistrně zaparkoval, Michal se vylíhl z místa spolujezdce a už se nosily nástroje do čajovny. Ozvučení si přivezli klucí svoje, jen stojanu na dva mikrofony chyběly dva šrouby, tuším, že osmičky. Takže jsem za chvíli přivezl stojan svůj a tím téměř zachránil průšvih. Déma s Michalem si dali čaje, Michal po degustaci prohlásil, že to chutná jak vyždímanej ručník, samozřejmě docela nahlas, ale v dobrém, že sranda musí bejt, ne? Jasmínový mu ale padl do chuťových pohárků, taktéž i erární víno mistrů čajmenů, kteří se dozvěděli, že přijede Michal, slavný vinný degustátor, a byli na to řádně připraveni . Po chvíli dorazilo i překvapení večera, Helča ze strakonické kapely MaMuMa a nastal další problém, kde se vyzkouší ony dvě písně, ve kterých doprovází Démophobii na dudy. Vydal jsem se k recepci a optal se, kde by byla možná zkouška, aniž bychom vzbudili hosty a pohoršení. Prý v sedmém patře nemají nocležníky…Vyrazili jsme výtahem na doporučené místo, vzpomněl jsem si při pohledu na tu podivnou sestavu (Helča s dudami, Michal s kytarou a Déma s texty) na film Rok ďábla. Kdyby si nás omylem přivolal nějaký host, tak by to měl možná i s hudbou, příjemná jízda, že? Sedmé patro se rozezvučilo a nazkoušeno bylo jest. Když jsme se vrátili z výšin, zjistili jsme, že v čajovně je narváno a lidé už nedočkavě vyhlíželi začátek.
Koncert odstartoval, návštěvníci byli chvilku studení, ale pak se nálada proměnila a kontakt byl navázán. Po písni O chytrém mnichovi…. zacinkal zvenčí zvoneček a vešel Ježíšek, na sobě pouze velkou plenu, to bylo takové další překvapení večera, myslím, že vzbudil úspěch i případné spáče. Opíral se o dřevěný kříž, rozdával radost a cukroví a díky dudlíku v puse, bravurně šišlal. Déma se ho optal, jestli nechce předvést nějakou sestavu s křížem a po mé připomínce, že přijel i náš kamarád Vlasta Kříž, tak změnil otázku, jestli nechce předvést sestavu s Křížem. Nechtěl, rozdal cukroví, naříkal, že má těžký život a pomalu odešel do útrob hotelu. Venku na chodbě bylo haló, nahnul se ke mně, že by chtěl jít takto vymóděn za slečnami recepčními. Napadlo mě, že jestli ho potká ředitel hotelu, tak ho ukřižuje ještě jednou, ale svolil jsem, slečna na recepci z něj byla nadšená, zavolala i další kolegyně a nemohly z něj spustit oči, nejvíce se jim líbila plena, nastalo focení u stromečku a loučení, že teda příští rok zase na Vánoce.
Po naší hotelové akci jsme se s Ježíškem, nyní v civilu, vrátili na koncert, takže jsem byl připraven o nějaké poznámky a písně, ale vrhl jsem se na focení a poslouchání. Písně střídaly jedna druhou, Kapříci, Vycpávky a zkrátka standardní hudební lístek s vypečenými vtipy a historkami. Až si říkám, že je škoda, že Déma s Michalem nenatočí desku živě, nebo alespoň malý bonus ke studiové desce, že by se udělal nějaký sestřih z různých koncertů, to kvůli těm hláškám, a pak by se to jen vypálilo a dávalo k CD. No, to je jen nápad. Blížila se přestávka a z dáli i naše pěkné překvapení Helča. Michal ji uvedl jako Helenku z Kadova, následně ho Déma opravil, že Helenka je ze Strakonic, a pak se do věci vložila naše dudačka a uvedla věci na pravou míru, je z Radošovic. Musím říci, že ty dvě písně Opilý dudák a 102 metrů se náramně povedly a další společné hraní v budoucnu určitě bude. Helča to cvičila a dřela a nakonec předvedla perfektní výkon, zkrátka profík. Kamarád Lukáš mi po koncertu pověděl, že z toho měl mrazení, takové to příjemné, tak to asi všichni. Po přestávce jsme se mimo dalších historek a písní dozvěděli o pochodu na Lopatu, který bude 30.12, myslím, že účast bude hojná. Ještě musím zmínit Démovo skvělé sólo na dětskou trumpetku, Luis by měl radost. Z koncertu jsem měl moc dobrý pocit a to díky Démophobii, Helče, Ježíškovi a všem, co přišli. Musím podotknout, že pravidelnými návštěvníky koncertů jsou strakoničtí vodáci, kteří pořádají již legendární každoroční vystoupení Démy a Michala na dětském táboře v Kadově, to je tlupa nesmírně pohodová a není u nich nouze o tekutá překvapení. Ale o tom až někdy později, či spíše radši vůbec.
Zážitků z koncertu bylo hodně, tu atmosféru slovy prostě nepopíšu, tak někdy příští rok si čajovnu zopakujeme.
Obří poděkování patří mistrům čajmenům a vstřícnost a výborné čajové pohoštění.

Tak to viděl

Vláďa von St.