Doutník CapoIII / C, Dmi, G Říkala mi jednou Hana, jak koupila si Havana to jen ten doutník až z Kuby, dala si ho pak do huby a když se nadechla kouře, strhla se strašlivá bouře a odnesla jí na Kubu, černoch udělal bububu To je tak dávno, to je tak dávno Hana to zapomněla, už si to nepamatuje to je tak dávno, to je tak dávno Hana zatím vyzrála,stala se z ní dospělá žena A když si vzala černouška, zašeptala mu do ouška Já nejsem žádná Kubánka, doma mi říkají Hanka Ten černoch, říkali mu Ben, vystartoval z chatrče ven vesnicí pak pelášil, už ho nikdo nespatřil To je tak dávno, to je tak dávno Hana to zapomněla, už si to nepamatuje To je tak dávno, to je tak dávno Hana zatím zestárla, stala se z ní ošklivá žena Když jí do hrobu dávali, všichni černoši zpívali pohřební píseň plakací a našli se i tací co řekli – ta naše Hana, jen kdyby byla nadána nevzala by si Havana, ale žlutýho banána To je tak dávno, to je tak dávno Hana to zapomněla, už si to nepamatuje To je tak dávno, to je tak dávno Hana zatím zemřela, stala se z ní suchá mumie Katův příběh C, F, G, Ami Katovský řemeslo není nic moc a tak se rozhod chebskej popravčí že svýho syna Káju pošle študýrovat a třeba zrovna na kněze aby byl z něj řádnej občan aby byl z něj váženej pán aby se nebál večer v hospodě přisednout si ke stolu nanana – ke stolu A Kája študoval byl pilným hochem ale nedokončil bohužel zklamal to za jeho původ učitel ho vyštval on domů vrátit se musel aby byl z něj řádnej občan nepřipadalo už v úvahu v patnácti letech si prvně seknul a utnul lidskou hlavu nanana – lidskou hlavu Císař Josef druhej zrušil trest smrti a Kája byl náhle bez práce tak se dal na umění – to ho víc bavilo a začal sbírat starý mince aby byl z něj řádnej občan teď šanci měl jen jí využít hned začal léčit - to dost uměl mastičkářství ovládal nanana – ovládal Netrvalo dlouho - ve městě si ho vážili dokonce i Goethe za nim jezdil doma si udělal veliký muzeum lidi tam chodili i když byl katem aby byl z něj řádnej občan tu šanci měl a on jí lapil už nebyl jenom katem ale hlavně starožitníkem vetešníkem ne – starožitníkem byl starožitníkovetešníkomastičkářem! Zazdění milenci G, Ami, C Stalo se v Plzni v 16.století v takovým klášteře,kterej už není že dorazil z dálky mnich, prej to byl Španěl krásnej i urostlej a patřičně hrdej Boty si ochodil, boty si neochodil boty si nemoh ochodit, protože měly tvrdou podrážku Jemu to vadilo, jemu to nevadilo jemu to nemohlo vadit, protože mu to bylo úplně šumafuk Lajlajlaj… Zanedlouho za ním přijel další krajánek údajně příbuznej – oni mu to věřili Španělsky řek: „Dejte mi komůrku vedle bratrance, já budu klidnej.“ Byl to příbuznej, nebyl to příbuznej on to nemoh bejt příbuznej to ale nikdo nevěděl Dali mu komůrku, nedali mu komůrku oni mu tu komůrku nakonec dali v dobré víře Lajlajlaj… A z toho příbuznýho se vyklubalo něco strašlivýho ne žádná obluda, jenom smutná dívka co nástrah se nebála, šla za milým do kláštera za muže se strojila, nebylo to stejně nic platný Oni se milovali, oni se nemilovali oni se nemohli milovat protože to nebylo dovolený Mniši je zabili, mniši je nezabili mniši je nemohli zabít nebyli na to stavěný Lajlajlaj... Tak vyrazili do ulic za zedníkem Šimicem „Šimici pojď nám ukázat, jak se zeď staví.“ v jedné tajné chodbě je potom zazdili ona vřískala, on byl klidnej Mniši byli rádi,mniši nebyli rádi mniši museli bejt rádi a ještě se naučili míchat maltu Oni tam straší, oni tam nestraší oni tam musí strašit…. protože je to jenom pověst Pravdivý příběh loupežnický Ami, C, G, Emi, E Jestlipak vy lidičky, co na plzeňsku bydlíte víte z čeho pochází to starý připodobnění kolika z vás řekl doma tatínek či maminka že chováš se jako janek zdrobnělina janeček Začalo to tenkrát v roce 1870 24. dubna úplně nevinně tenkrát ve vězení v Kartouzích najednou utekli za bílýho dne tři vězni dva se jménem Janeček Janečku můj chlapečku, kdybych ti mohla říct nedal by ses na šikmou plochu mohl bys žít v kruhu rodinnym, potomků, měl bys krásnej byt kdyby jsi neloupil a nevraždil a nechtěl prachy mít pořád víc To neznáte Janečky ti když se do toho dali kradli, vraždili, loupili, neměli žádný zábrany lidi seděli radši doma, nechodili na trhy neriskovali nebezpečí zapíchnout se cikánem Janečkem Zanedlouho přijel z Prahy detektiv Tausenau měl kufřík, cvikr, cylindr, a za pasem mu visel skalp ze zločince, co chytil vlastním umem, vůbec se nebál zapojil se do pátrání, všude vyslal četníky ty chlapíky Janečku můj chlapečku….. V Horomyslicích u Plzně stála malá hospoda a tam si jednou bratří Janečkové zašli na pívo hostinskej hned vyslal do Plzně syna jako posla aby informoval poliše, že jsou tu cikání ti hledaní A tak je teda dopadli a po právu potrestali jednoho za mříž vsadili a druhýho popravili a Plzeň si zas oddechla a všechno bylo jak má bejt A myslíte, že všechno bylo, jak má bejt? – Nebylo! Pověst o hradu Věžce C, G, Ami, F, Dmi V Druztový u řeky stojí tam hrad a jednou za války přišel jen tak voják do hospody a povídá hned: „Půjdeme na Věžku, nesmíme se bát“ Poklady se otevírají poklady se dnes otevíraj poklady se otevírají a ty dědku u toho musíš bejt Vyšli na Věžku, byla temná noc voják vytáh knížku a pomalu čet a hrad se otevřel přitom velkej rámus to jak ty peníze šly zdola nahoru Poklady se…. a ty dědku teď nesmíš promluvit To neznáte starý lidi jsou někdy jak malý děti „Jů, hele, to je hnilobčina!“ takhle to řek a hrad se zase zavřel,už bylo po všem a voják odešel, už se nikdy nevrátil Poklady se… a ty dědku teď uháněj domů a pěkně poděkuj voják tě chtěl zabít to za ty peníze měl tě vyměnit A komu že to máš poděkovat? No přece těm svým nevymáchaným ústům. Opilý dudák Dmi, F, C, G Poslyšte pověst o tom stalo se to potom co morová rána postihla město – kristapána! lidé mřeli jako mouchy Na krchov u Markéty nechodili estéti v zemi zela jáma těla tam padala sama všude už bylo plno I jedné noci z hospody šel dudák značně opilý učinil jeden chybný krok do jámy skočil – hop usnul spánkem tvrdým Jaké bylo zděšení po probuzení z ležení a vůkol nikdo nestál tak vzal dudy a hrál a hrál – ještě ho není slyšet Hrál stupnice i džemoval ale každý se tuze bál až pak a bylo jich víc odvážili se a sic vytáhli ho a je konec Nechoďte na hřbitovy když jsou rány morový Kouzelná lampa Ami, F, C, G V Kyšicích u Plzně stala se divná věc jednou na večer přitáh do vsi Švéd byl čas podzimní, on byl nevrlý a ohřát se jen chtěl tak dveře vyrazil, s podomkem se srazil a v seknici zůstal stát Tam bydlel Martin, co lampu měl byla kouzelná, on o tom nevěděl každej večír jí s ženou rozsvěcel a lampa svítila a on také svítil klidem „Na co ti je hospodáři ta lampa nádherná tak mi jí dej, neváhej, ještě nemám suvenýr!“ Takhle to řek, Martin se lek se ženou hned pod stůl zalez tam se báli a nadávali asi takhle: „I prachdílo!“ Martine, ty kluku Kyšickej lampu ochraňuj, chce ji Švéd chamtivej ukrásti a za kabát ji dát dej si pozor, abys ji neztratil napořád Švéd lampu vzal, do kapsy dal ale co se nestalo lampa zas na místě svém stála „Co tu provádíš za čáry, musím pryč kde mám ocílku, stavení ti zapálím hospodáři budeš pykat!“ Martine, ty kluku statečnej barák ti shořel a lampu nehledej ona se objeví a s ní i znamení pro poctivého však tohle není důležité Vycpávky CapoIII / C, G, Dmi, Ami, F Žil u lesa pán a nebyl sám s ním žila žena zasnoubena Tento pán byl lesů pán tam rád chodíval vlky, srnky, veverky doma vycpával vycpával Za několik let přišla pohroma v lese nezbylo žádný zvíře Ten pán je všechny vymlátil nezbylo tam nic tak se domů vrátil co měl dělat víc dělat víc Až jeho žena mu poradila sebe vysoko hodnotila „Vem ty svoje vycpávky nalož na trakař a polykej nadávky normálně se tvař jak ohař.“ Teď bylo v lese zase veselo předtím tam bylo neveselo Za každým stromem někdo stál v trávě živočich pán zas tam rád chodíval až jednou napad sníh všechno shnilo Zakletý rytíř Ami, G, C, Emi F, G, C, Dmi, Ami, E Statečnej rytíř otevřel vikýř a než ho stačil zavřít hlavu měl pryč Válka proklatá hlava uťatá na hřbitově jí pohřbili tělo nechali Jau jau jau jau co to děláte po smrti pokoj hledám soucit nemáte Bezhlavej rytíř otevřel vikýř tak jako každé noci šel si zastrašit A Gerlachův dům postrach měšťanům o půlnoci obchází v něm tělo sem a tam Jau jau jau jau… Bába Kuralová ho jednou potkala: „Dobrý den,ať jsi kdo jsi.“ pozdravila „Dej Bůh pokoje (sakra co to je)“ aniž to tušila ho tím vysvobodila Sirka CapoIII / Emi, C, D, G Našel jsem doma starou sirku ta sirka byla vypálená zavolal jsem si bratra Jirku: „Jirko ta sirka byla má!“ On řekl: „Ty mě houpáš!“ Já na to: „Tak jest!“ On řekl: „Tak mě přesvědč!“ Já na to: „Pojď ven!“ A tak jsme šli do garáže táta tam má žiguli koupil ho ze svý apanáže můj táta je lidumil On řekl: „Proč jsme tady!“ Já na to: „Ty nekecej!“ On řekl: „Já nic, já nic!“ Já na to: „Pojď sem!“ Svázal jsem ho do kozelce pak ho polil benzínem chvíli dělal kotrmelce to než se stal plamenem On řekl: „Ty jsi blázen!“ Já na to: „Cože?“ On řekl: “Ahoj brácho!“ Já na to: „Sbohem!“ Našel jsem doma starou sirku ta sirka byla vypálená už nemám, nemám bratra Jirku za to může sirka má… Truhlář a loteristka Capo III / Ami, G, Dmi, C, F Rouhal se truhlář u Dominika rouhal se truhlář , že říkal sprostá slova to neměl dělat, není to etické Rouhal se truhlář a jeho žena říkala: „Buď Bohabojný.“ ale on nedbal, mlel si porád svou Rouhala se žena, co ráda sázela co hrála lotérie to neměla dělat, není to ekonomické Rouhala se žena a dál sázela rouhala se při modlení na Pána nadávala On nezapomíná Rouhali se oba, ten muž i žena a oba byli potrestáni dělali co neměli – je to logické Černý pes Ami, G, C, Dmi, E Bylo to v Plzni, už je to dávno je to tak dávno, že odnes to čas Bydlel tam vdovec, s ním hospodyně normální vzorek a jméno měl Štrunc Laj laj… Každý den chodil provětrat mozek špacírku neměl, zato měl psa Ten pes byl černý a velký jak dům a zuby cenil jak moralista Laj laj… Při jídle seděl ten pes u stolu měl svoji židli a i misku Běda jak někdo chtěl by tam sednout vyhnal by třeba i egoistu Laj laj… Jednoho dne přišla návštěva myslivci z Němec, byli jen dva a ten malej tlustej hned si tam dřepnul tak pán vzal hůl a zahnal psa Laj laj.. Hosté odešli, pán šel do hajan a ráno vůbec neotvíral Když rozbili dveře, tak seděl ten hafan u mrtvoly pána, pak pryč utíkal Laj laj.. Lidé říkali: „Ten pes byl ďábel a toho pána chtěl si podmanit.“ No nevyšlo to,s pánem je ámen na hřbitově leží a ďábel je živ O Habartovi z Lopaty Ami, F, C, G, E Habarte, Habarte, už ti píšou parte na Lopatě je mráz, všude kam se podíváš Husití pod hradem střílejí na tě prakem mají i tarasnice, ví to celý Kornatice Byl jsi lapkou,loupežníkem na Vlčtejn si koně hnal nikdo ti nic neudělal Husitům jsi se jen smál – to jsi to přehnal Habarte…. Svojše i Přibík z Klenový sehnali si kámoše vzali koně i nádobí do rukou pak palaše – ty se jistě nevzdáš Habarte…. Měl jsi smůlu, bylo to v zimě kdy tě Svojše dobýval zapalovali jste ohně na stráži jsi prý i stál – to jsi se nebál ? Habarte… Kamarád hlad navštívil vás co mělo maso, zemřelo raději jste vzali roha v lese hráli rodeo – to není ostuda Habarte , Habarte, už ti psali parte na Lopatě byl mráz, teď se jen usmíváš prý sídlíš na Husi, pěstuješ tam husy – a kachny když loupíš, radši seď už je ti hodně let – ty tam asi umřeš A přátelé, víte jak to dopadlo ? Neumřel tam, ale v Českých Budějovicích. Children song CapoIII / G, C, D, Dmi Je mi pět a hraju si s bráchou na katy brácha sekeru má a já taky sek mi, sek mi do kolena a já řvu jak na lesy Je to tak, je to tak, je to krásný je to tak, je to tak, kouzelný vždyť jsme malí a hrajem si Je mi patnáct let, jsem náhle drzý máma říká: „Na to je ještě brzy!“ „Nech mi, nech mi!“ říkám tátovi: „Jsem nezávislý!“ Je to tak, je to tak, je to krásný je to tak, je to tak kouzelný vždyť jsme mladí a hrajem si Je mi šedesát, kolem jsou důchodcí někteří z nich jsou nesmrtelní „Zab mi, zab mi!“ křičí jeden z nich a je nešťastný Je to tak, je to tak, je to krásný je to tak, je to tak kouzelný vždyť jsme staří, staří a hrajem si Tahleta píseň CapoII / G, C, A, D, F Tahleta píseň je vo tom že nic není normální a že všechny věci na světě jsou paranormální Tak třeba takovej medvěd je chlupatej a děsně zlej a naproti tomu Jan Nedvěd je zase moc hodnej protože každej z nás je svým způsobem medvěd protože každej z nás je Nedvěd, Nedvěd