Zvon zachránce
Kluk jako buk provazem cuk´
na věži rozhoupal zvon
v tom se stala strašlivá věc
zablesklo se, zahřměl hrom
Náhle stála krásná panna
tajemně se usmívala
prstem kývla, popošla blíž
a k tomu klukovi promluvila
Já jsem zakletá už dlouhý léta
v tomhle zvonu je moje naděje
celou hodinu zvonit musíš
abych volná byla navěky
Kluk jako buk provazem cuk´
na věži rozhoupal zvon
a ten zvonil, za ni prosil
to mohl jedině on
A ta panna se zachvěla
zvonice se pevně držela
každý úder toho zvonu
hříchy z ní vyháněl ven
Já jsem zakletá...
Kluk jako buk provazem cuk´
na věži rozhoupal zvon
v tom se stala strašlivá věc
zablesklo se, zahřměl hrom
A ta rána způsobila
že ta panna se zachránila
neplakala, nesmutnila
a vůbec už nikdy neříkala
Já jsem zakletá...
Píseň o čertově duši
Čert v kostele netváří se vesele
rohama zakmitá, o duši přemítá
o duši přemítá
Kdysi žil na zemi v Senci
v mlýně tam u řeky
spolu s ním tam žily selky
jednu za ženu si vzal
satana tím naštval
Čert v kostele...
Jenže ať člověk chce a nebo ne
peklo má svý plány
jednoho dne Luciper prstem kýv
věci náhle v pohyb dány
nebylo cesty zpět
Čert v kostele...
Ženu popad‘, řvala nechci
vždyť já ráda tě mám
křížem žehnala se, ať si
žádnej dopad, když pekla pán zavelí
strašlivý pekla pán…
Čert v kostele...
Věž
Na plzeňskej věži
odbily čtyři hodiny
lidi co tam stáli
nahoře nic nevěděli
Lidi co tam stáli nic nevěděli
protože do dáli jenom hleděli
dalekohledy a starý mapy
průvodci co všechno vědí taky
V hodinách to vrzlo
hrklo
čas poskočil vpřed
zestárli jsme zase o minutu
než bys řekl hned
Lidi co tam stáli...
Vítr hvízdá kolem báně
nasliň prst a zastudí
a Madona u oltáře
zavrtí se potají
Lidi co tam stáli...
Takhle už na tý věži
chodí po mnoho století
občas někdo skočil dolů
myslel si že poletí
Lidi co tam stáli...
Zakopnutý míč
Já to vím, stromy do nebe rostou až snad
rozvětví se dříve než pojme je chlad
člověk sám chtěl by také růst až do oblak
kolikrát spadne dolů to nepočítat
Mám padák svůj rád
jeho stín, když slunce zahoří
mám padák svůj rád, s každým skokem
jistější je můj dopad
Já to vím, jiskru nevykřešeš když pálí
zhasne dřív, nikdy už nic nespálí
člověk sám leží zapomenutý jak míč
každým den umírá stále víc
Mám padák svůj rád...
Já to vím, nadechnout se je někdy těžké
„já“ vodní skaut s lilií na klopě své
člověk sám klopýtá a přece jen
nalézá jen pokud je připraven...
Mám padák svůj rád...
Na hradě v Liticích
Žumbero, Žumbero, na hradě v Liticích
co se stalo, porouchalo, kde problém vznik´
a co tvůj kámoš ten, Péda z Pecihrádku
ten co tě ke všemu jen poňoukal
Teď nemáš nic, jak vítr z plic
a krajem táhneš jako sníh
teď nemáš nic, jsi loupežník
a smutně koukáš na měsíc
Žumbero, Žumbero, na hradě v Liticích
zachraň čest, na počest, že jsi kdys žil
jak to že do party vzali jste Radouše
horšího snad už bys nevymyslel
Teď nemáš nic...
Žumbero, Žumbero na hradě v Liticích
histórie nenechala nám o tom víc
a možná dobrý to, abychom neznali
podrobnosti, ke zlosti, kdo by o to stál
Teď nemáš nic...
Žumbero, Žumbero na hradě v Liticích
já už ti, a věř mi, to odpustil
vždyť ty jsi na kašně po celý staletí
svý hříchy na stráži odpracoval
Snad už máš víc a vítr z plic
nedusí tě jako dřív
loupežníků je dneska víc
a z měsíce je půlměsíc
Srdce bouřlivák
Ať jsi lokaj anebo snad kočí
ať máš livrej nebo chudý šat
pod ním tepe tvoje srdce vlčí
pod ním tepe srdce bouřlivák
Jako moře vzdouvá se a vlní
i když oči hledí do oblak
marně hledáš nějaké znamení
marně hledáš, čekáš na zázrak
Nevěř lidu že je v klidu
kopí má a brnění
věrni sobě v téhle době
nikdo z nás se nezmění
Ať jsi lokaj anebo snad kočí...
To srdce bolí jako zpovědnice
a ten kněz řekl jenom „ach“
zas je prázdná tvoje křtitelnice
místo vody je v ní jenom prach
Nevěř lidu, že je v klidu...
Ať jsi lokaj anebo snad kočí...
Je to začátek anebo snad konec
mám se radovat anebo mít strach
nemám váhat uchopit svůj zvonec
a jako vždycky spustit na poplach
Nevěř lidu, že je v klidu...
Oběšencův hnát
Oběšencův hnát, donutí tě hnát
lesem, polem i ulicí
kam prstem ukáže, tam se ukáže
co nedá ani pes honicí
To říkal rotmistr Wopalecký
že kouzelný jsou tyhle palečky
ruka v lokti seklá, k tomu pomoc pekla
a sekera v špalku zaťatá… ó bože
ruku pevně drž, přes kopec i strž
jÓ Jo...
Žádný zloděj snad, nebývá rád
když mu někdo leze do zelí
a plzeňský kat hnáty sekával
biřicům je draze prodával
To říkal rotmistr...
Oběšencův hnát, aby mohl fungovat
zloděje identifikovat
ve svěcené vodě ho musíš vyráchat
pevně držet, rychle utíkat
To říkal rotmistr...
„A arci musíš pozor dávat
až ruka silně s tebou trhne,
pak jsi na místě
kde zloděj svoji skrýši má!“
To říkal rotmistr...
Libý Libštejn
Na Libštejně hradu, ostrej vítr vál
a tuhletu zradu já bych vám nepřál
rodinu mu vzali, pod zem zavřeli
před hradem teď stojí, volá rázněji
Konečně tě mám ty šelmo hltavá...
Standarta se mihne, zazní výkřik „V boj!“
masa těl se pohne, samý pot a zbroj
koně řičí strachem, meče sekají
hrad je rychle dobyt, pod zem spěchají
Konečně tě mám ty šelmo hltavá...
Vězení je prázdné, jenom kostí pár
rytíř zařve: „Blázne, cos to udělal?“
pokyn k další řeži nikdo nevydal
to je oč tu běží, pomstu živí žal...
Konečně tě mám ty šelmo hltavá...
Na Libštejně hradu ostrej vítr vál
ten kdo kuje zradu, klidný nebývá
povězte si lidé, co vám příběh dal
komu nic tak ámen, ať si zazpívá...!
Konečně tě mám ty šelmo hltavá..
V Týřově
V Týřově, v tý době
válka zlá, nepříjemná...
12 pevných židlí a dubovej stůl
za ním 12 chlapů a života půl
jedna strašná válka co trvá 30 let
koukej mazat domů, tak udělej to hned
Tam 12 panen krásných jako jarní květ
v hradní studni zaklety jsou mimo ten náš svět
proč se jim to stalo to radši nevědět,
to radši nevědět, to radši nevědět
V Týřově, v tý době...
Otázka zní jasně, kdo jim pomůže
kdo těm rybím tělům dá lidský kůže
no není to nic těžkého, musí s nimi žít
celých 365 dní a jinak nic
Jenže znáte chlapy, ti když si nevrznou
mají pořád strachy, že jim mozky zamrznou
že jim jejich nikdy neuznaná ješitnost
začne zvonit na zvony a tak řeknou dost...
V Týřově, v tý době...
No a tak se stalo co se mělo stát
zklamali, těch dnů bylo jen 350
chybělo jen pár a panny byly volný
panny byly volný a snad ke všemu svolný
Jen jedinej z nich odnesl z cíle vavříny
nemusel se zpovídat za špatný svý činy
tolerance, věrnost, láska, pravda, upřímnost
takovým patří a vždy patřila budoucnost!
V Týřově, v tý době...
Pokažený soud
Jó stalo se v Plzni už je to pár let
tehdy tu byl středověk
prostý člověk byl prostě prostý člověk
a kněz to byl nadčlověk
Prostý člověk musel makat na poli
a kněz plnil kadidelnice
a běda kdo by nařízení porušil
toho zavřeli hned do věznice
Arcibiskup pražský ňáký Antonín
dozvěděl se noviny
že kněží si v tom kraji plzeňském
berou ženy za ženy
Vytočil se jako malý dřevovrut
no neděste se přátelé
ten arcibiskup rozhodl se cobydup
že tu zákon právo opět zavede
Všechny kněze dal si svolat na faru
bylo jich as šedesát
a Honzu Kozku toho jako prvního
a hned ho začal examinovat
Ale Honza Kozka to byl fištrón chytrolín
mezi nohy upevnil si měch
a do měchýře nalil barvu z pryzolu
co rudá byla jako lidská krev
Proces krátký byl Kozka byl vyloučen
a už nesměl celebrovat
a tak v mezidveří
to když k bratřím zpátky šel
do měchýře si začal bodat
Milí bratři tuhý to byl examen
nunvář na mě nastoupil
poručil mně co bych nikdá nedělal
svou ženu já jsem rozčtvrtil
To oni slyšíc a dobře vidouce
polekali se všickni
a jako jeden muž se dveřmi ženouce
hnali domů čtyřmi branami
Arcibiskup Tonda v Plzni narazil
dobře mu tak bláznovi
škoda že ho nikdy žádná žena nesvedla
možná by to pochopil
a taky by se oženil
a Bohu by za to blahořečil... alelujá
Hodiny starý Rýsky
Hodiny starý Rýsky už neměly žádný rysky
věk je setřel, počasí, opadala zeď
to se ví že bábě nešlo to přes pysky
že purkmistr Pecháček je nechal odstranit
a tím to všechno začalo
Rýsko, Rýsko, kolik je hodin
smály se jí děti
Rýsko, Rýsko, kolik je hodin
bože to to letí
Prodávala krupici dole v Pražský ulici
brambory, koření, někdy taky med
a ty slavný hodiny měla denně v zornici
nedivte se lidé dobří, že jí popad´ vztek
a tím to pokračovalo
Rýsko, Rýsko...
Došla na radnici, purkmistra si podala
byl to chlapík sukovitý, tělo samý sval
a to byla věc s kterou nepočítala
ocitla se na ulici, ten jí ale dal
a pokračovalo to dále
Rýsko, Rýsko...
To se ví že tohle ve velmi krátké době
rozneslo se po městě, každý příběh znal
a nějaký šprýmař, co byl věrný sám sobě
nad krám křídou hodiny namaloval
a tím to vlastně všechno končí
Rýsko, Rýsko...
Malobranská Šlajska
Malobranská Šlajska,
Prázdná jako špajska
v ruce drží kosu
a to je osud, to je osud
Chodí dům od domu
a lidem z ruky věští
zda čekají pohromu,
tu zlou a nebo tu plnou
štěstí, štěstí…
Malobranská Šlajska...
Číslo sedm prý nosí smůlu
má totiž podobu kosy
neposlouchejte tu můru
to si raděj kupte losy, losy...
Malobranská Šlajska...
Když je sedma číslo druhé
ve vašem letopočtu
lepší to než když je prvé
potom vám to rychle spočtu, spočtu...
Malobranská Šlajska...
Zdravý člověk všechno chápe
chápe ty správné posloupnosti
nevěří ani slovo Šlajsce
ať si bába kosou mydlí kolem sebe,
do sytosti...
Malobranská Šlajska...
Křižovatka
V sedě anebo v leže, stojíc anebo jdouc
mezi námi věže, z naší lásky troud
hořet anebo hasit, splývat anebo plout
zůstat anebo zkusit se znovu nadechnout
Pojď dál a vejdi, pojď dál a vejdi
pojď dál a vejdi, pojď dál a vejdi
a nic se neboj
Letět anebo viset, mlčet anebo řvát
myslet, zda má to cenu, jít se za to rvát
vidět, nebo být slepý, kdo mi řekne jak
smát se a nebo plakat a nebo rozjímat
Pojď dál a vejdi…
Točit anebo stanout, mávat, připažit
doufat, že naše láska není trilobit
líbit nebo být zhnusen, mlátit nebo být bit
Zůstat stát na místě anebo jít pryč
Pojď dál a vejdi…
Dvanáct ran osudu
V údolíčku Meran u obce Senec
rostou samý břízy, občas pupenec
mezi nima stojí omlácenej kříž
kdo ho tam as hodil a proč
to neví nikdo již
Šel jsem tuhle cestou turistickou
žlutá nebo modrá, rovnou za šipkou
došel až ke kříži a ho pohladil
a tuhletu pověst starou hned si vybavil
Žila jedna panna zamilovaná
měla chlapce ráda jako banána
oloupat a sníst, kdopak by to bral
nedivte se lidé dobří, že si život vzal
A stalo se potom co se mělo stát
byla zakleta a nesmí nikdy stát
musí pořád bloudit březovým hájem
a na mládence čekat znovu (sama)
co by jí snad chtěl
Kdo jí bude chtít, no ten si zasyčí
přetáhnout se musí nechat železnou tyčí
celkem 12x a pěkně přes záda
teprve pak bude volná (no uznejte)
je to paráda
A tak končí píseň s ponaučením
láska je květinka s ručením omezeným
a dávejte si pozor jak se chováte
já vám přece nechci radit
no, co se chechtáte…
Žalm za Rychlé Šípy
Až zazní smutný tón
dunivé Kateřiny
toho zvonu
A z nebe se snese on
jako smrtonoš v plášti a bílé masce
V tu chvíli stanu se správným hochem
Hojerem, Červenáčkem
a také Metelkou, Rychlonožkou
a Mirkem Dušínem, tím nejvíc...
Až zazní kovový tón
Ježka v kleci
hlavolamu
a ve dveřích zjeví se on
tajemný Em s lucernou v ruce
V tu chvíli stanu se...
Až zazní srdce tón
tak se otočím a půjdu!
V tu chvíli stanu se
správným hochem
Hojerem
Červenáčkem
a také Metelkou
Rychlonožkou
a
Mirkem Dušínem
tím nejvíc
Hymna slovenských záchranárov
Keď slnko kamoš nad horami
pomalu sa túla
keď hmla je taká
že sa takmer lyžicou dá jesť
bez ohladu na to
čo ti diktuje tvá vOLa
veď si chlap
a musíš niečo zniesť.
Keď sa z okna pozerám von
na tú našu krásu
keď pozerám sa ak sa v diali
blyští Rozsutec
laná, skoby, karabíny
pribalím i spásu
nikto z nás tu nie je nadutec
nikto z nás tu nie je nadutec
Veď sme chlapi zo železa
odkojení Vrátňankou
každý z nás tu hory zlieza
aj s takou nádejou malinkou
Keď mráz je taký
že teplomer stupienky už nemá
keď slnko žiari tak moc
že sa vObec nedá zniesť
rýchlo batoh naložím
až chrbtica sa hrúca
a pomOcť je moja povinnosť
a pomOcť je moja povinnosť
Veď sme chlapi zo železa...
