C, F, G, Ami

Katovský řemeslo není nic moc
a tak se rozhod chebskej popravčí
že svýho syna Káju pošle študýrovat
a třeba zrovna na kněze
aby byl z něj řádnej občan
aby byl z něj váženej pán
aby se nebál večer v hospodě
přisednout si ke stolu
nanana – ke stolu

A Kája študoval byl pilným hochem
ale nedokončil bohužel zklamal
to za jeho původ učitel ho vyštval
on domů vrátit se musel
aby byl z něj řádnej občan
nepřipadalo už v úvahu
v patnácti letech si prvně seknul
a utnul lidskou hlavu
nanana – lidskou hlavu

Císař Josef druhej zrušil trest smrti
a Kája byl náhle bez práce
tak se dal na umění – to ho víc bavilo
a začal sbírat starý mince
aby byl z něj řádnej občan
teď šanci měl jen jí využít
hned začal léčit - to dost uměl
mastičkářství ovládal
nanana – ovládal

Netrvalo dlouho - ve městě si ho vážili
dokonce i Goethe za nim jezdil
doma si udělal veliký muzeum
lidi tam chodili i když byl katem
aby byl z něj řádnej občan
tu šanci měl a on jí lapil
už nebyl jenom katem
ale hlavně starožitníkem
vetešníkem
ne – starožitníkem
byl
starožitníkovetešníkomastičkářem!

G, Ami, C

Stalo se v Plzni v 16.století
v takovým klášteře,kterej už není
že dorazil z dálky mnich,
prej to byl Španěl
krásnej i urostlej a patřičně hrdej

Boty si ochodil, boty si neochodil
boty si nemoh ochodit,
protože měly tvrdou podrážku
Jemu to vadilo, jemu to nevadilo
jemu to nemohlo vadit,
protože mu to bylo úplně šumafuk

Lajlajlaj…

Zanedlouho za ním přijel další krajánek
údajně příbuznej – oni mu to věřili
Španělsky řek:
„Dejte mi komůrku vedle bratrance,
já budu klidnej.“

Byl to příbuznej, nebyl to příbuznej
on to nemoh bejt příbuznej
to ale nikdo nevěděl
Dali mu komůrku, nedali mu komůrku
oni mu tu komůrku nakonec dali
v dobré víře

Lajlajlaj…

A z toho příbuznýho se vyklubalo
něco strašlivýho
ne žádná obluda, jenom smutná dívka
co nástrah se nebála, šla za milým do kláštera
za muže se strojila, nebylo to stejně nic platný

Oni se milovali, oni se nemilovali
oni se nemohli milovat
protože to nebylo dovolený
Mniši je zabili, mniši je nezabili
mniši je nemohli zabít
nebyli na to stavěný

Lajlajlaj...

Tak vyrazili do ulic za zedníkem Šimicem
„Šimici pojď nám ukázat, jak se zeď staví.“
v jedné tajné chodbě je potom zazdili
ona vřískala, on byl klidnej

Mniši byli rádi,mniši nebyli rádi
mniši museli bejt rádi
a ještě se naučili míchat maltu
Oni tam straší, oni tam nestraší
oni tam musí strašit….
protože je to jenom pověst

Ami, C, G, Emi, E

Jestlipak vy lidičky, co na plzeňsku bydlíte
víte z čeho pochází to starý připodobnění
kolika z vás řekl doma tatínek či maminka
že chováš se jako janek zdrobnělina janeček

Začalo to tenkrát v roce 1870
24. dubna úplně nevinně
tenkrát ve vězení v Kartouzích najednou utekli
za bílýho dne tři vězni
dva se jménem Janeček

Janečku můj chlapečku, kdybych ti mohla říct
nedal by ses na šikmou plochu mohl bys žít
v kruhu rodinnym, potomků, měl bys krásnej byt
kdyby jsi neloupil a nevraždil a nechtěl prachy mít
pořád víc

To neznáte Janečky ti když se do toho dali
kradli, vraždili, loupili, neměli žádný zábrany
lidi seděli radši doma, nechodili na trhy
neriskovali nebezpečí zapíchnout se cikánem
Janečkem

Zanedlouho přijel z Prahy detektiv Tausenau
měl kufřík, cvikr, cylindr, a za pasem mu visel skalp
ze zločince, co chytil vlastním umem, vůbec se nebál
zapojil se do pátrání, všude vyslal četníky
ty chlapíky

Janečku můj chlapečku…..

V Horomyslicích u Plzně stála malá hospoda
a tam si jednou bratří Janečkové zašli na pívo
hostinskej hned vyslal do Plzně syna jako posla
aby informoval poliše, že jsou tu cikání
ti hledaní

A tak je teda dopadli a po právu potrestali
jednoho za mříž vsadili a druhýho popravili
a Plzeň si zas oddechla a všechno bylo jak má bejt
A myslíte, že všechno bylo, jak má bejt?
– Nebylo!

C, G, Ami, F, Dmi

V Druztový u řeky stojí tam hrad
a jednou za války přišel jen tak
voják do hospody a povídá hned:
„Půjdeme na Věžku, nesmíme se bát“

Poklady se otevírají
poklady se dnes otevíraj
poklady se otevírají
a ty dědku u toho musíš bejt

Vyšli na Věžku, byla temná noc
voják vytáh knížku a pomalu čet
a hrad se otevřel
přitom velkej rámus
to jak ty peníze šly zdola nahoru

Poklady se….
a ty dědku teď nesmíš promluvit

To neznáte starý lidi
jsou někdy jak malý děti
„Jů, hele, to je hnilobčina!“
takhle to řek
a hrad se zase zavřel,už bylo po všem
a voják odešel, už se nikdy nevrátil

Poklady se…
a ty dědku teď uháněj domů
a pěkně poděkuj
voják tě chtěl zabít
to za ty peníze měl tě vyměnit

A komu že to máš poděkovat?
No přece těm svým
nevymáchaným ústům.

Dmi, F, C, G

Poslyšte pověst o tom
stalo se to potom
co morová rána
postihla město
– kristapána!
lidé mřeli jako mouchy

Na krchov u Markéty
nechodili estéti
v zemi zela jáma
těla tam padala sama
všude už bylo plno

I jedné noci z hospody
šel dudák značně opilý
učinil jeden chybný krok
do jámy skočil – hop
usnul spánkem tvrdým

Jaké bylo zděšení
po probuzení z ležení
a vůkol nikdo nestál
tak vzal dudy a hrál a hrál
– ještě ho není slyšet

Hrál stupnice i džemoval
ale každý se tuze bál
až pak a bylo jich víc
odvážili se a sic
vytáhli ho a je konec

Nechoďte na hřbitovy
když jsou rány morový

Ami, F, C, G

V Kyšicích u Plzně stala se divná věc
jednou na večer přitáh do vsi Švéd
byl čas podzimní, on byl nevrlý
a ohřát se jen chtěl
tak dveře vyrazil, s podomkem se srazil
a v seknici zůstal stát

Tam bydlel Martin, co lampu měl
byla kouzelná, on o tom nevěděl
každej večír jí s ženou rozsvěcel
a lampa svítila a on také svítil
klidem

„Na co ti je hospodáři ta lampa nádherná
tak mi jí dej, neváhej, ještě nemám suvenýr!“
Takhle to řek, Martin se lek
se ženou hned pod stůl zalez
tam se báli a nadávali asi takhle:
„I prachdílo!“

Martine, ty kluku Kyšickej
lampu ochraňuj, chce ji Švéd chamtivej
ukrásti a za kabát ji dát
dej si pozor, abys ji neztratil
napořád

Švéd lampu vzal, do kapsy dal
ale co se nestalo
lampa zas na místě svém stála
„Co tu provádíš za čáry, musím pryč
kde mám ocílku, stavení ti zapálím
hospodáři budeš pykat!“

Martine, ty kluku statečnej
barák ti shořel a lampu nehledej
ona se objeví a s ní i znamení
pro poctivého však
tohle není důležité

CapoIII / C, G, Dmi, Ami, F

Žil u lesa pán a nebyl sám
s ním žila žena zasnoubena
Tento pán byl lesů pán
tam rád chodíval
vlky, srnky, veverky
doma vycpával
vycpával

Za několik let přišla pohroma
v lese nezbylo žádný zvíře
Ten pán je všechny vymlátil
nezbylo tam nic
tak se domů vrátil
co měl dělat víc
dělat víc

Až jeho žena mu poradila
sebe vysoko hodnotila
„Vem ty svoje vycpávky
nalož na trakař
a polykej nadávky
normálně se tvař
jak ohař.“

Teď bylo v lese zase veselo
předtím tam bylo neveselo
Za každým stromem někdo stál
v trávě živočich
pán zas tam rád chodíval
až jednou napad sníh
všechno shnilo

Ami, G, C, Emi
F, G, C, Dmi, Ami, E

Statečnej rytíř otevřel vikýř
a než ho stačil zavřít
hlavu měl pryč
Válka proklatá hlava uťatá
na hřbitově jí pohřbili
tělo nechali

Jau jau jau jau
co to děláte
po smrti pokoj hledám
soucit nemáte

Bezhlavej rytíř otevřel vikýř
tak jako každé noci
šel si zastrašit
A Gerlachův dům
postrach měšťanům
o půlnoci obchází v něm
tělo sem a tam

Jau jau jau jau…

Bába Kuralová ho jednou potkala:
„Dobrý den,ať jsi kdo jsi.“
pozdravila
„Dej Bůh pokoje (sakra co to je)“
aniž to tušila
ho tím vysvobodila

CapoIII / Emi, C, D, G

Našel jsem doma starou sirku
ta sirka byla vypálená
zavolal jsem si bratra Jirku:
„Jirko ta sirka byla má!“

On řekl: „Ty mě houpáš!“
Já na to: „Tak jest!“
On řekl: „Tak mě přesvědč!“
Já na to: „Pojď ven!“

A tak jsme šli do garáže
táta tam má žiguli
koupil ho ze svý apanáže
můj táta je lidumil

On řekl: „Proč jsme tady!“
Já na to: „Ty nekecej!“
On řekl: „Já nic, já nic!“
Já na to: „Pojď sem!“

Svázal jsem ho do kozelce
pak ho polil benzínem
chvíli dělal kotrmelce
to než se stal plamenem

On řekl: „Ty jsi blázen!“
Já na to: „Cože?“
On řekl: “Ahoj brácho!“
Já na to: „Sbohem!“

Našel jsem doma starou sirku
ta sirka byla vypálená
už nemám, nemám bratra Jirku
za to může sirka má…

Capo III / Ami, G, Dmi, C, F

Rouhal se truhlář u Dominika
rouhal se truhlář , že říkal sprostá slova
to neměl dělat, není to etické
Rouhal se truhlář
a jeho žena říkala:
„Buď Bohabojný.“
ale on nedbal, mlel si porád svou

Rouhala se žena, co ráda sázela
co hrála lotérie
to neměla dělat, není to ekonomické
Rouhala se žena a dál sázela
rouhala se při modlení
na Pána nadávala
On nezapomíná

Rouhali se oba, ten muž i žena
a oba byli potrestáni
dělali co neměli – je to logické

Ami, G, C, Dmi, E

Bylo to v Plzni, už je to dávno
je to tak dávno, že odnes to čas
Bydlel tam vdovec, s ním hospodyně
normální vzorek a jméno měl Štrunc

Laj laj…

Každý den chodil provětrat mozek
špacírku neměl, zato měl psa
Ten pes byl černý a velký jak dům
a zuby cenil jak moralista

Laj laj…

Při jídle seděl ten pes u stolu
měl svoji židli a i misku
Běda jak někdo chtěl by tam sednout
vyhnal by třeba i egoistu

Laj laj…

Jednoho dne přišla návštěva
myslivci z Němec, byli jen dva
a ten malej tlustej hned si tam dřepnul
tak pán vzal hůl a zahnal psa

Laj laj..

Hosté odešli, pán šel do hajan
a ráno vůbec neotvíral
Když rozbili dveře, tak seděl ten hafan
u mrtvoly pána, pak pryč utíkal

Laj laj..

Lidé říkali: „Ten pes byl ďábel
a toho pána chtěl si podmanit.“
No nevyšlo to,s pánem je ámen
na hřbitově leží
a ďábel je živ

Ami, F, C, G, E

Habarte, Habarte, už ti píšou parte
na Lopatě je mráz, všude kam se podíváš
Husití pod hradem střílejí na tě prakem
mají i tarasnice, ví to celý Kornatice

Byl jsi lapkou,loupežníkem
na Vlčtejn si koně hnal
nikdo ti nic neudělal
Husitům jsi se jen smál
– to jsi to přehnal

Habarte….

Svojše i Přibík z Klenový
sehnali si kámoše
vzali koně i nádobí
do rukou pak palaše
– ty se jistě nevzdáš

Habarte….

Měl jsi smůlu, bylo to v zimě
kdy tě Svojše dobýval
zapalovali jste ohně
na stráži jsi prý i stál
– to jsi se nebál ?

Habarte…

Kamarád hlad navštívil vás
co mělo maso, zemřelo
raději jste vzali roha
v lese hráli rodeo
– to není ostuda

Habarte , Habarte, už ti psali parte
na Lopatě byl mráz, teď se jen usmíváš
prý sídlíš na Husi, pěstuješ tam husy – a kachny
když loupíš, radši seď
už je ti hodně let
– ty tam asi umřeš

A přátelé, víte jak to dopadlo ?
Neumřel tam, ale v Českých Budějovicích.

CapoIII / G, C, D, Dmi

Je mi pět a hraju si s bráchou na katy
brácha sekeru má a já taky
sek mi, sek mi
do kolena a já řvu jak na lesy

Je to tak, je to tak, je to krásný
je to tak, je to tak, kouzelný
vždyť jsme malí a hrajem si

Je mi patnáct let, jsem náhle drzý
máma říká: „Na to je ještě brzy!“
„Nech mi, nech mi!“
říkám tátovi: „Jsem nezávislý!“

Je to tak, je to tak, je to krásný
je to tak, je to tak kouzelný
vždyť jsme mladí a hrajem si

Je mi šedesát, kolem jsou důchodcí
někteří z nich jsou nesmrtelní
„Zab mi, zab mi!“
křičí jeden z nich a je nešťastný

Je to tak, je to tak, je to krásný
je to tak, je to tak kouzelný
vždyť jsme staří, staří a hrajem si

CapoII / G, C, A, D, F

Tahleta píseň je vo tom
že nic není normální
a že všechny věci na světě
jsou paranormální
Tak třeba takovej medvěd
je chlupatej a děsně zlej
a naproti tomu Jan Nedvěd
je zase moc hodnej

protože
každej z nás je svým způsobem
medvěd
protože každej z nás
je Nedvěd, Nedvěd